Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po stopách ovcí

Dnesni rano mi neznechutil budik a tak jsem si sve zpomalene ranni procesy mohla uzivat. Po snidani jsem se s Marlies vypravila na "vylet" do mistniho Sparu, kde jsem udelala velky nakup - pytlik gumovych bonbonu. Jelikoz nas tato tura natolik neuspokojila (bonbony vsak dostatecne zahnaly me "medvidkovske" abstinencni priznaky), rozhodli jsme se po obede vyrazit opet do hor.

Nasim cilem byly tentokrat vodopady nad vedlejsi horskou vesnickou Reiseter. Vzdy, kdyz zacinam mit obavy, ze mam jiz mistni krajinu okoukanou, prijde neco noveho, co me opet nadchne. Tentokrat krome fascinujicich vodopadu prisly ovce. Provazely nas temer celou cestu a ze vsech stran se ozyvalo permanentni beceni. Netusila jsem, jak ruznorode zvuky dokazi vyprodukovat. Chvilemi to znelo az hororove a nektere ovce se i dost nebezpecne tvarily. V jednu chvili nas obklicily, jakoby planovaly prevzit vladu nad svetem. Jelikoz Marlies jednou ovce napadla (ovce Marlies, ne Marlies ovci), dokazala me natolik vydesit, ze jsme radeji skocily do prikopu a stado techto neskodnych plachych zvirat obesly krovim. Thommas sel napred a nejdrive se divil, ze jsme se vylouply z rosti a jeste vic, kdyz zjistil, z jakych duvodu...
S ovcema v patach jsme dosli k male vodni elektrarne, ktera se nachazela u jednoho z vodopadu. Jeji soucasti byla vodni nadrz s krasne pruzracnou vodou, avsak od pohledu ledovou (div mi nezamrzly kontaktni cocky). Pokracovali jsme v ceste a aniz bychom vedeli kam jdeme, dorazili jsme k dalsimu vodopadu. Vyhoda norske turistiky je, ze muzete jit kamkoliv, protoze vsude je to krasne. Zdejsi hory vsak mohou byt velmi nevyzpytatelne a nebezpecne. Abychom nesli zpatky stejnou cestou, rozhodli jsme se pro nenapadnou cesticku lesikem, ktera byla za chvili tak nenapadna, az jsme ji ztratili pod nohama. Po chvili bloumani jsme se s velkou slavou vyskytli opet u elektrarny.
Museli jsme vsak preskocit vodopad, abychom mohli pokracovat v ceste. Nasledovala jsem Thommase, ktery mi ovsem nahle zmizel pred ocima a uhanel po brise korytem dolu. Nastesti nedojel daleko, takze krome mokrych kalhot (predpokladam, ze slo o vodu) nemel jeho pad zadne vaznejsi nasledky. Chvili jsme se pak vyhrivali na kamenech u nadrze a pak se vratili na farmu jiz osvedcenou trasou.
Fotky z naseho maleho elektro-ovciho dobrodruzstvi jsou na:
http://norsko2009.rajce.idnes.cz/0606_Reiseter_ovce/#album

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář